Zkušenosti cestovatelů PDF Tisk Email
V této rubrice je prostor také pro všechny, kteří jíž do Ománu zavítali a chtějí se podělit o své zkušenosti (dobré i špatné), upozornit na nějakou zajímavost nebo poradit ostatním.
Přivítáme i aktuální postřehy přímo z "Orientu". Neváhejte a pište.
Roman Garba – fotografie z Ománu:
na stránkách našeho kamaráda, cestovatele Romana Garby můžete najít nádherné a zajímavé fotografie ze současného Ománu i okolních zemí. Stačí kliknout na www.garba.cz
Leoš Tesař cestoval po Ománu v září 2003:
V příručce o Ománu je možné se dočíst, že nejlepší způsob jak poznat Omán, je cestování na vlastní pěst a spaní pod stanem. To je umožněno prakticky kdekoli, avšak je důležité respektovat určitá pravidla. Cestoval jsem hlavně autobusy a prostřednictvím shared taxi. Hlavní autobusová centrála se nachází v Ruwi, odkud se dá jet do větších měst v Ománu. Spojení mezi menšími městy zajišťují shared taxi. Tento druh cestování je výhodný a dá se s ním dostat prakticky kamkoli. Důležité však je, před usednutím do auta, domluvit se na ceně. Může se snadno stát, že pak budete nemile překvapeni. Byly i okamžiky, kdy jsem se vezl soukromým autem. Spřátelil jsem se s mnoha lidmi a byl též několikrát pozván na kávu s datlemi. Tento ománský zvyk pikniku na koberečku (klidně i na chodníku na ulici) je zde velmi hojně rozšířen. Muži klábosí, popíjí, přičemž je na nich zřetelně vidět beztarostnost a pohoda. Velmi neobvyklá byla návštěva hradu Jabrin, kde jsem strávil noc. Hradní průvodce mě pozval ke stolu na jídlo a ráno mi dokonce přinesl snídani. Nechtěl ode mě nic, nazval mě svým hostem a přítelem. Arabové jsou skutečně přátelští a pohostiní. Jinak jsem dále navštívil Maskat, Sohar, Sur, Nizwu, Salalah a mnoho menších měst. K tomu ještě poušť Wahiba a několik vádí. Nocoval jsem převážně v hotelech od 10 do extrémních 20 riálů. Zbývající noci různě. Jednu noc jsem strávil dokonce na lavičce v parku. Párkrát jsem spal ve stanu, ale vzhledem k šílenému horku jsem se vždy rád vrátil do klimatizovaného pokoje hotelu. Z fauny jsem viděl mnoho velbloudů, divoké osli, kozy, ale také hada a štíra. S jediným vážnějším problémem jsem se setkal při přechodu hranic z emirátů do Ománu, protože mi zapomněl úředník na emirátské straně dát jistý papír potřebný k tomu, abych mohl bezvízově do Ománu. Aby se nemusel celý autobus vracet jen kvůli mě zpět, byl jsem nucen zaplatit vízum (k tomu zde není možné užít dolary, platbu lze provést pouze emirátskými dirhamy nebo ománskými riály). V emirátech jsem byl jen v Dubaji a zdržel se zde pohé dva dny. Obecně lze říci, že pro samostatného turistu cestujícího "na vlastní pěst", je Omán velmi příhodný. Sice zde ještě není rozvinuto zázemí pro turistický ruch, doprava je také trochu krkolomná, ale přesto je tato země turistice velmi nakloněna a pomalu se v této oblasti rozvíjí. Vskutku přátelští lidé, kteří se snaží ochotně pomoci a rozmanitá příroda dělají Omán přinejmenším zajímavým. Jsou tu sice jazykové bariéry, zvláště na jihu, ale několik těžce nabušených arabských slovíček přinášejí možnosti, které otvírají dveře do duše prakticky každého Ománce.
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript